Topné systémy

Ať už plánujete investovat do stavby nebo rekonstruce, pravděpodobně budete postaveni před jednu zásadní otázku. JAKÝ ZVOLIT SYSTÉM VYTÁPĚNÍ? Na trhu je sice mnoho různých technologií, ale ne každá je vhodná pro jakoukoli stavbu. Začít je tedy třeba tím, jaké má objekt tepelné ztráty a jaký zdroj tepla bude k dispozici Pokud znáte tepelné ztráty objektu, můžete se zaměřit na systémy, které je budou schopny pokrýt a distribuovat dostatečný výkon do všech požadovaných místností.

Každý systém má jiné vlastnosti a podmínky pro instalaci. U sálavých podlahových nebo stropních systémů je třeba zvážit stavební výšku, kterou musíte mít k dispozici. Radiátory zase zaberou určité místo a v jejich blízkosti je potřeba zajistit volný prostor.

Od volby systému se pak odvíjí tzv. teplotní spád, který takový systém vyžaduje. Sálavým systémům stačí nízká teplota vody, protože jejich účinná plocha je velká. U radiátoru potřebujete naopak vysokou teplotu vody, aby byl schopen předat potřebné teplo do místnosti. S tím jsou pak přímo spojené náklady na vytápění, protože ohřívat vodu na vysokou teplotu je mnohem nákladnější.

Z HISTORIE

Snaha docílit pocitu tepelné pohody v obydlích je stará jako lidstvo samo. Jistě nejstarším principem byl ohřev přímým sáláním od ohně, který se po přemístění z otevřených ohnišť do prvních obytných prostorů stal zdrojem konvekčního tepla sloužícího ke zvýšení teploty vnitřního vzduchu i okolních stěn. Podstatou systému topení bylo podpodlahové topení horkým vzduchem z topeniště tzv. hypocaustum (z řec. hypokauston, hypo – pod, kaió – pálím).Horké (caldarium) a teplé (tepidarium) místnosti římských lázní měly vyvýšenou podlahu na hustých pravidelných řadách 60-100 cm vysokých sloupků. Prostor pod podlahou se vytápěl horkými spalinami z topeniště vně místnosti (profumium) a odcházel šachtami nebo trubkami ve stěnách. V topeništi se spalovalo dřevo. Masivní podlaha z několika vrstev cihel a hliněné malty se za den až dva vyhřála a udržovala pak v místnosti stálou teplotu.