Základní myšlenku principu tepelného čerpadla vyslovil již v roce 1852 Lord Kelvin ve své druhé větě termodynamické.
Ta má několik částí, tou nejdůležitější je ale tvrzení, že teplo se šíří vždy ve směru od teplejší ke studenější části, čehož princip tepelného čerpadla využívá.
William Thomson (později lord Kelvin) se narodil 26. června 1824 v Belfastu v Irsku v rodině učitele matematiky. Později se jeho otec stal profesorem matematiky na univerzitě v Glasgow. Na tuto univerzitu dal také svého tehdy desetiletého syna zapsat. V 16 letech pak mladý Thomson přešel na Cambridge a ve 22 letech se stal v Glasgow profesorem.
William Thomson se nejvíce věnoval elektřině a magnetismu. V oboru termodynamiky Thomson byl jeho spolupracovníkem J. P. Joule. William Thomson je považován za dovršitele mechaniky ve fyzice.
Na myšlenky lorda Kelvina navázal novojičínský rodák Peter von Rittinger (* 23. 1. 1811 Nový Jičín – †7. 12. 1872 Vídeň), rodák z Nového Jičína, báňský technik, vynálezce a odborný spisovatel.
Svá školní léta strávil nejprve na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou (1825) a následně vystudoval v letech 1831-1832 filozifii a poté od roku 1833 práva na univerzitě v Olomoucii. Poté pracoval ve slovenské Banské Štiavnici.
Zasloužil se i o rozšíření těžby uhlí v ostravsko-karvinském regionu. Vyvíjel těžební stroje, nakonec působil v rakouských solných dolech.
Jeho největším skutkem, byť se mu nejprve věnoval jen okrajově, bylo zkonstruování prvního funkčního tepelného čerpadla v roce 1855. Systém, který odebírá teplo ze země, vody nebo vzduchu a slouží například k vytápění, svět pro jeho ekologičnost velmi doceňuje v poslední době.
Brzy poté 17. května 1850 byl povolán do hlavního města Vídně, kde byl jmenován sekčním radou pro hornictví na ministerstvu zemědělství. V roce 1864 se stal ministerským radou av roce 1868 vedoucím úředníkem ústředního úřadu, který přešel pod ministerstvo financí. V průběhu své participace v důlním úřadě se zajímal o inovace v tomto oboru, přičemž ze zájmu navštívil Německo, Francii, Belgii a Anglii a jejich důlní revíry. V letech 1855 a 1862 byl členem poroty světových průmyslových výstav v Paříži a Londýně.
Další tepelné čerpadlo sestrojil (v podstatě náhodou) americký vynálezce Robert C. Webber na konci čtyřicátých let minulého století. Právě když prováděl pokusy s hlubokým zamrazením, dotkl se omylem výstupního potrubí mrazícího přístroje a popálil si dlaň. To ho přivedlo na myšlenku základní funkce tepelného čerpadla.
Propojil výstup z mrazáku s bojlerem na teplou vodu a jelikož měl ale stále přebytek tepla, napojil horkou vodu na potrubní smyčku a pomocí malého větráku začal vhánět teplý vzduch do domu. Následně zkusil úspěšně čerpat teplo ze země pomocí zemních kolektorů. A jelikož ho výsledky velmi příjemně překvapily, v následujícím roce již prodal svůj starý kotel na uhlí.
Dnešní tepelná čerpadla
Dnes jsou tepelná čerpadla považována za nejúčinnější a nákladově nejefektivnější vytápění na trhu. Jsou pozoruhodně šetrné k životnímu prostředí a mohou výrazně snížit vaši uhlíkovou stopu a účty za energii. Nabízejí ideální způsob, jak vytápět vaši nemovitost, ohřívat teplou užitkovou vodu, chladit v letních měsících a současně šetří peníze a vzácné zdroje Země.